Pojďme si připomenout fakta. Vánoce začaly v říjnu. V Kauflandu. Ještě před Hallowenem. Zatím to vypadá slibně, svátky jsou rok od roku ostřejší.
V posledních letech u nás sílí trend hejtovat Santu. „My chceme Ježíška!“ ozývá se od úsvitu až do setmění, kdy si lidi osvítí celý barák jako v Americe. Osobně beru Vánoce barevné, načančané, svítící, charitativní, plné dárků. Takhle to tady na starém kontinentu máme. Prostě TOP!
Na Vánoce si pustím Sám doma, na Silvestra Pretty Woman. Se švejky a princeznami se potkávám celoročně.
— Lukas Fronk (@fronk) December 19, 2015
Podobně jako na webové bannery, na předčasné sváteční dekorace jsem si vypěstoval reklamní slepotu. Koncem listopadu však pociťuji, že si v obchoďáku musím něco koupit, když už se mi podařilo najít místo k zaparkování.
Sobotní to-do list: 1. zaparkovat u obchoďáku . 9. najít auto
— Lukas Fronk (@fronk) December 12, 2015
To chce kafe! Sedím. Popíjím. „Lukáši, nepřemýšlej o tom, co potřebuješ. To máš. Přemýšlej o tom, co ještě nemáš.“ Nic. „Přemýšlej o tom, co nepotřebuješ.“ Bez odezvy. Espresso přehazuje můj biorytmus sem a tam. Vzpomněl jsem si na černý pátek, kdy server Alibaba vydělal $1 bilion za 8 minut. Jdu na hadry! Nová košile a kalhoty se staly polehčující okolností toho dne. Kofein pomalu dojel a já odjel s klidnějším srdcem domů. S dobrým pocitem, že jsem se „národních tradic“ nevzdal.
Podle narvaných prodejen a vyčerpaných dopravců našich internetových objednávek soudím, že být Čechem znamená vydat se na maximum. Fyzicky, materiálně. Pod tyto hodnoty se rád podepíšu. Majetek se hromadil, už když se žilo v jeskyni. Pokud nám chce někdo dokazovat, že to tak není, nechce žít v Evropě. Máme se dobře. Zatím…
Děkuji za váš čas,
Lukáš Fronk