Pojďme si připomenout fakta. Vánoce začaly v říjnu. V Kauflandu. Ještě před Hallowenem. Zatím to vypadá slibně, svátky jsou rok od roku ostřejší.

V posledních letech u nás sílí trend hejtovat Santu. „My chceme Ježíška!“ ozývá se od úsvitu až do setmění, kdy si lidi osvítí celý barák jako v Americe. Osobně beru Vánoce barevné, načančané, svítící, charitativní, plné dárků. Takhle to tady na starém kontinentu máme. Prostě TOP!

Podobně jako na webové bannery, na předčasné sváteční dekorace jsem si vypěstoval reklamní slepotu. Koncem listopadu však pociťuji, že si v obchoďáku musím něco koupit, když už se mi podařilo najít místo k zaparkování.

 

To chce kafe! Sedím. Popíjím. „Lukáši, nepřemýšlej o tom, co potřebuješ. To máš. Přemýšlej o tom, co ještě nemáš.“ Nic. „Přemýšlej o tom, co nepotřebuješ.“ Bez odezvy. Espresso přehazuje můj biorytmus sem a tam. Vzpomněl jsem si na černý pátek, kdy server Alibaba vydělal $1 bilion za 8 minut. Jdu na hadry! Nová košile a kalhoty se staly polehčující okolností toho dne. Kofein pomalu dojel a já odjel s klidnějším srdcem domů. S dobrým pocitem, že jsem se „národních tradic“ nevzdal.

Podle narvaných prodejen a vyčerpaných dopravců našich internetových objednávek soudím, že být Čechem znamená vydat se na maximum. Fyzicky, materiálně. Pod tyto hodnoty se rád podepíšu. Majetek se hromadil, už když se žilo v jeskyni. Pokud nám chce někdo dokazovat, že to tak není, nechce žít v Evropě. Máme se dobře. Zatím…

Děkuji za váš čas,

Lukáš Fronk