Podobně jako má poslední technologie výrobce ledniček a praček SAMSUNG, má poslední technologie SONY. Canon, stejně jako Apple, tady není od toho, aby byl první a měl všechna písmenka v logotypu velká.

Mohl bych být negativní jako recenzenti a vyčítat Canonu, že na fullframe bez poletujícího zrcátka naskočil příliš pozdě, že jen nacpal starý senzor z 5D MKIV do menšího těla, že opakuje 4K video s extrémním ořezem, a nebo se na to můžu podívat pozitivně. Pro uživatele EOS totiž EOS R představuje tělo, které se dá dobře držet, aniž byste si ho museli prodlužovat, při výměně objektivu schová senzor před prachem, má plně dotykový displej, posunuje možnosti ovládání vstříc intuici, nikoli k většímu počtu tlačítek, skutečně využije větší díru na konci skel a ta skla uvádí hned při startu, protože ví, že jejich život s prvním tělem teprve začíná, což můžu s 15 let starými objektivy jen potvrdit.
Od zástupců značky zaznělo při prezentaci Applovské odhodlání, že být první, druhý nebo poslední je irelevantní. Pro inženýry bylo mnohem důležitější skutečně využít optické možnosti bezzrcadlového systému. Vždy je motivovaly správné produkty ve správný čas těm správným lidem. S ohledem na to, jak dobře se mi s Canonem pracuje, mají pravdu. Senzory s extrémním rozlišením či extrémní rychlostí záznamu zatím zůstávají na úrovni výzkumu a na vývoji Canon šetří. Dalo by se říct, že v produkci tak vede SONY.

Canon versus SONY

Řada uživatelů SONY se mnou nebude souhlasit, ale tohle nepíšu z pozice fotografa, který by si dával vysloužilou techniku za vitrínku. Lásku chovám k lidem, nikoli k věcem. První bezzrcadlovky SONY nebyly v pracovním prostředí logicky vidět. Z toho důvodu si dovolím říct, že jejich uživatelé byli v pozitivním slova slmyslu odvážní beta testeři. První bezzrcadlovka od Canonu je použitelná i při práci. Tady šetří Canon nejen svoje zdroje, ale také ty naše. První bezzrcadlovky SONY neměly k dispozici dostatečnou sadu profesionálních objektivů. A to nemluvím o extrémním teleobjektivu z roku 2018, ale základní řadě G Master staré pouhé dva roky. Jako fotoreportér a uživatel jedničkových Canonů se nebojím přímo říct, že teprve s příchodem většího těla SONY a9 a později třetích vezí a7 mě bezzrcadlovky začaly skutečně zajímat. Canon pouze startuje tam, kde je to přinejmenším pro uživatele Canonu praktické. Víc jsem ani v prvním kole nečekal. Příhodně používá stejné baterie, které najdeme v několika řadách EOS. Důrazně připomínám, že při výměně objektivu chrání senzor od prachu uzavření mechanické závěrky. Za 5 let náskoku tohle konkurence nezohlednila. Tady je vidět, že v Canonu skutečně naslouchali. Můžeme předstírat, že je to banalita, avšak fotografové zvyklí na výměnu objektivů u zrcadlovek, kde senzor před prachem chránilo sklopené zrcátko, otevřený výřez přímo k senzoru odvádí od toho, na co se mají skutečně soustředit.
Kritici jsou hlasití, ale většina zavedených fotografů, bez ohledu na značku, neřeší na prvním místě nové funkce. Přesněji cenu, za jakou ty funkce dostanou. Když jsem zkoušel vstoupit do systému SONY, utratil jsem při prvním nákupu 170.000 Kč a několik dní testoval a7R III. S odstupem času jsem si na plnou protizálohu půjčil a9 s paradoxně větším, o šest let mladším objektivem 24-70GM, než jaký máme k dispozici k zrcadlovce Canon. To uvádím záměrně proto, že jedním z argumentů, proč si pořídit bezzrcadlovku, je menší rozměr. Fyzikální zákony světla se ale obejít nedají. Žádný profesionál nechce rouru napěchovanou těžkým sklem držet třemi prsty. Osobně nehledám menší, větší, ale lepší. A to pro mě představuje fullframe. Dokumentovat dlouhý koncert, plus přípravy, je skromně řečeno nejprve sportovní výkon, teprve potom umění. Nenechte se však zmást tím, že a7 dokáže fotografovat potichu. Nebo že to dokáže nový Canon EOS R. Všechny eventy se dnes svítí led diodami. Jejich frekvence se projevuje pruhy do výsledného snímku, protože ani jeden senzor není tak rychlý, jak je rychlá závěrka, či právě skládaný senzor v těle a9. Byla to největší motivace, proč jsem SONY vůbec testoval. Necvakat při svatbě, konferenci či recitálu, je pro fotografa přímo osvobozující. Když ruším platícího diváka, tak u toho přímo trpím.

Srovnání. Bezzrcadlový SONY 24-70 GM vs. zrcadlový Canon 24-70 L.

Srovnání. Bezzrcadlový SONY 24-70 GM vs. zrcadlový Canon 24-70 L.

 

Historie a marketing se opakují

Ani před 20 lety nebyl Canon první, když se digitální fotografie stala populární. Jeho podíl na tomto trhu byl směšně zanedbatelný. Nástroje konkurence však byly méně praktické. Když budu nudně technický, první čtyři komunikační kontakty k objektivům RF jsou nyní zapuštěné, protože při výměně dostávají nejvíc zabrat. Jsou věci, jaké odhalíte za 30 let servisu a nedají se měřit na 3 roky náskoku. Canon se u bezzrcadlové alternativy nejprve zaměřil na pár zásadních věcí, po kterých zákazníci skutečně volali, a vynechal ty, které už není tak problematické dohnat. Pokud je něco u Canonu zastaralé, pak je to „chytrý“ marketing, který nám nejprve vnutí základní EOS R, základní objektiv 24-105 a poté bude chtít znovu naše peníze za lepší objektiv a další tělo se dvěma paměťovými sloty nebo lepšími možnostmi v záznamu videa. Zákazníci nejsou tak trpěliví jako před 20 lety. Situace pozdního příchodu s revolučním průběhem se tak už možná nezopakuje, přestože je to přáním tradiční značky. Mě osobně drží u Canonu komplexní design a celý tento článek byl právě o něm. Prvenství je zajímavé pro sportovce, nikoli pro fotografy. Běh pro zdraví, není běh na 100 metrů.

Nenechte si ujít další článek, sledujte můj Instagram, YouTube, Twitter a Facebook.